…aneb Největší úspěchy posledních padesáti let dinosauří paleontologie
Významné výročí spojené s jedním z největších úspěchů lidského snažení v historii – tedy prvního přistání člověka na Měsíci – nemohu ani na tomto blogu zcela přehlédnout, už i proto, že jsem několik let zaměstnancem hvězdárny a planetária. Dne 20. července 1969 přistál lunární modul Apollo 11 na povrchu našeho vesmírného souputníka, a to změnilo nejen dějiny kosmonautiky, ale nejspíše i dějiny lidstva jako takové. Na tomto místě už však astronomickou stránku věci opustím a přejdu volně k hlavnímu tématu tohoto příspěvku, souvisejícímu alespoň časově s tímto výročím. Jaké největší úspěchy, vzdáleně svým významem podobné přistání člověka na Měsíci, se odehrály v průběhu pěti desetiletí, která nás dělí od této události? To už se dozvíte v další části textu. Jejich výběr je čistě subjektivní a jistě by s ním všichni nadšenci ani odborníci nemuseli souhlasit. Pokud tedy máte jiný názor, neváhejte se ozvat v komentářích pod článkem!
———
Robert T. Bakker, jeden z průkopníků nového pohledu na dinosaury a aktér malé vědecké revoluce v podobě tzv. Dinosauří renesance. Bakker jako jeden z prvních poukazoval od přelomu 60. a 70. let na možnost teplokrevnosti některých dinosaurů i na jejich do té doby nepochopenou ohromnou evoluční úspěšnost. Kredit: etee; Wikipedie (CC BY-SA 2.0)
———
- První desetiletí (1969 – 1979)
V tomto desetiletí procházela dinosauří paleontologie velkou „revolucí“, neformálně zvanou Dinosauří renesance. Tento obecný názorový přerod byl odstartován zejména popisem nového teropodního dinosaura druhu Deinonychus antirrhopus, který byl zveřejněn právě v červenci roku 1969, tedy zhruba v době přistání prvních astronautů na Měsíci.[1] V tomto období se nejspíš poprvé objevují skutečně moderní rekonstrukce vzezření dinosaurů (například Robert T. Bakker, Gregory S. Paul), některé dokonce již s naznačeným tělesným opeřením. Za zmínku pak stojí také další významný objev, publikovaný roku 1979. Jedná se o nález prvních hnízdních kolonií kachnozobých dinosaurů druhu Maiasaura peeblesorum na severu americké Montany, který prokázal dosud nečekanou rodičovskou péči o mláďata u neptačích dinosaurů.[2] Tento výzkum proslavil zejména paleontologa Jacka Hornera, budoucího poradce filmařů při natáčení Jurských parků a dlouholetého kurátora sbírek v instituci Museum of the Rockies.
- Druhé desetiletí (1979 – 1989)
Kromě záplavy nově popsaných druhů dinosaurů a pokračující Dinosauří renesance (v roce 1986 vydal Robert T. Bakker knihu „Dinosauří kacířství“) se objevují například první vědecké práce věnované konceptu získávání původního organického materiálu z molekul starých desítky milionů let, tedy i z doby dinosaurů. Touto zajímavou problematikou, která inspirovala i Michaela Crichtona pro jeho Jurský park (dopsán roku 1989 a vydán v roce následujícím) se zabýval zejména George Poinar Jr.[3] Koncem 80. let jsou také objevováni do té doby nejstarší známí triasoví dinosauři ze souvrství Ischigualasto (stáří asi 231,4 milionu let; např. Herrerasaurus, Eoraptor).[4] Poprvé po víc než 80 letech je také sesazen z trůnu Brachiosaurus altithorax jako největší známý dinosaurus – v roce 1985 je z Colorada formálně popsán diplodokid Supersaurus vivianae (který je s asi 35 metry delší)[5] a roku 1989 je v argentinské Patagonii objeven titanosaur Argentinosaurus huinculensis (který je celkově delší i hmotnější)[6].
———
Objevy dinosaurů, jako je Herrerasaurus ischigualastensis z Argentiny, výrazně prodloužily předpokládanou dobu existence této skupiny. Nejstarší dnes známé fosilie dinosaurů jsou staré asi 235 až 230 milionů let. Kredit: Jonathan Chen; Wikipedie (CC BY-SA 4.0)
———
- Třetí desetiletí (1989 – 1999)
Tuto dekádu není možné začít jinak než zmínkou o enormní celosvětové vlně „dinománie“, která zachvátila svět v roce 1993 s premiérou prvního Spielbergova Jurského parku. O čtyři roky později pak následoval další díl. Mezitím bylo oznámeno, že ve fosiliích některých dinosaurů ještě mohou být stopy po původních proteinech, což vyvolalo vlnu dohadů a obecné nedůvěry.[7] Objevem desetiletí se ale stalo zveřejnění popisu prvního prokazatelně opeřeného neptačího dinosaura, kterým se na podzim roku 1996 stal čínský kompsognatid druhu Sinosauropteryx prima.[8] K malému predátorovi z období spodní křídy se pak brzy přidalo několik dalších teropodů a brzy bylo jasné, že opeření (byť v podobě primitivního vláknitého pokryvu) nebylo u mnoha dinosaurů prakticky ničím neobvyklým. Mezi další zajímavosti patří například studie, která prokazuje, že Tyrannosaurus rex si udržoval stálou tělesnou teplotu[9] nebo formální popis gigantického teropoda druhu Giganotosaurus carolinii z rané svrchní křídy Argentiny[10].
- Čtvrté desetiletí (1999 – 2009)
Na přelomu tisíciletí stále přicházely nové objevy opeřených dinosaurů, zejména z oblasti severovýchodní Číny (provincie Liao-ning), ale například také z Německa (Juravenator starki, popsaný roku 2006).[11] Koncem této dekády již byly učiněny první pokusy určit zbarvení pravěkých organizmů z jejich fosilních melanozomů (zatím jen v případě druhohorního fosilního hlavonožce a izolovaného pera).[12] Ve výzkumu se stále více uplatňují nové zobrazovací technologie a internetové sítě a databáze. V neposlední řadě je také roku 2006 popsán první dinosaurus z Antarktidy, objevený již v roce 1986 (ankylosaurid Antarctopelta oliveroi).[13] Paleontologové žasnou nad dvěma fantasticky zachovanými „mumiemi“ kachnozobých dinosaurů, brachylofosaurem „Leonardem“ z Montany (objeven roku 2000)[14] a edmontosaurem „Dakotou“ ze Severní Dakoty (objeven roku 1999)[15]. V České republice jsou roku 2003 objeveny první prokazatelné kosterní fosilie druhohorního dinosaura nedaleko Kutné Hory (roku 2017 byl pojmenován Burianosaurus augustai).[16]
- Páté desetiletí (2009 – 2019)
V zatím posledním desetiletí dinosauří paleontologie nadále pokračuje trend zavádění technologických a informačních novinek do výzkumu. V roce 2010 jsou publikovány první studie o zbarvení dinosaurů (čínské rody Anchiornis a Sinosauropteryx), následované dalšími podobnými studiemi v pozdějších letech.[17] Fantastické objevy (včetně části opeřeného dinosauřího ocasu) přicházejí také z barmského jantaru.[18] V roce 2017 je publikována studie, která zpochybňuje tradiční systematické rozdělení dinosaurů a staví ho takříkajíc na hlavu.[19] V letech 2012 až 2014 je identifikována druhá prokazatelná zkamenělina dinosaura z našeho území, fosilní zub teropoda ze sbírek Masarykovy Univerzity v Brně.[20] Světu je představen podivný „netopýří“ dinosaurus s nejkratším jménem Yi qi[21] nebo také obří titanosaur Patagotitan mayorum, blížící se velikostí argentinosaurovi.[22] Je odhalena pravá podoba teropodů rodu Spinosaurus[23] a Deinocheirus[24]. A jak jinak skončit, než samotným králem: Tyrannosaurus rex se opět stává největším známým teropodem.[25]
———
Rekonstrukce pravděpodobného vzezření a přibližného zbarvení malého rohatého dinosaura rodu Psittacosaurus. Vědecká studie z roku 2016 doložila, že tento malý východoasijský býložravec byl před dravými teropody pravděpodobně chráněn maskovacím zbarvením. Kredit: Vinther et al. (2016); Wikipedie (CC BY 4.0)
———
Short Summary in English: In the last 50 years „dinosaur paleontology“ became a modern field of study with many discoveries and achievements that no one could predict or anticipated before. Some of the greatest discoveries during this time period are briefly described in this article.
———
[1] Ostrom, J. H. (1969). „Osteology of Deinonychus antirrhopus, an unusual theropod from the Lower Cretaceous of Montana“. Peabody Museum of Natural History Bulletin. 30: 1–165.
[2] Horner, J. R.; Makela, R. (1979). „Nest of juveniles provides evidence of family structure among dinosaurs“. Nature. 282 (5736): 296–298. doi: 10.1038/282296a0
[3] Hebsgaard, Martin B.; Phillips, Matthew J.; Willerslev, Eske (2005). „Geologically ancient DNA: fact or artefact?“. Trends in Microbiology. 13 (5): 212–220, doi: 10.1016/j.tim.2005.03.010
[4] Sereno, P. C.; Novas, F. E. (1992). „The complete skull and skeleton of an early dinosaur“. Science. 258 (5085): 1137–1140. doi: 10.1126/science.258.5085.1137
[5] Jensen, J. A. (1985). „Three new sauropod dinosaurs from the Upper Jurassic of Colorado.“ Great Basin Naturalist, 45, 4(7): 697-709.
[6] Bonaparte, J.; Coria, R. (1993). „Un nuevo y gigantesco sauropodo titanosaurio de la Formacion Rio Limay (Albiano-Cenomaniano) de la Provincia del Neuquen, Argentina“. Ameghiniana (španělsky). 30 (3): 271–282.
[7] Schweitzer, Mary H. (1993). „Biomolecule Preservation in Tyrannosaurus rex„. Journal of Vertebrate Paleontology. 13: 56A. doi: 10.1080/02724634.1993.10011533
[8] Ji, Q.; Ji, S. (1996). „On the discovery of the earliest bird fossil in China (Sinosauropteryx gen. nov.) and the origin of birds“ (PDF). Chinese Geology. 10 (233): 30–33.
[9] Barrick, R. E.; Showers, W. J. (1994). „Thermophysiology of Tyrannosaurus rex: Evidence from Oxygen Isotopes“. Science. 265 (5169): 222–224. doi: 10.1126/science.265.5169.222
[10] Coria, R. A.; Salgado, L. (1995). „A new giant carnivorous dinosaur from the Cretaceous of Patagonia“. Nature. 377 (6546): 224–226. doi: 10.1038/377224a0
[11] Göhlich, U. B.; Chiappe, L. M. (2006). „A new carnivorous dinosaur from the Late Jurassic Solnhofen archipelago“ (PDF). Nature. 440 (7082): 329–332. doi: 10.1038/nature04579
[12] Vinther, Jakob; et al. (2008). „The color of fossil feathers“. Biology Letters. 4 (5): 522–525. doi: 10.1098/rsbl.2008.0302
[13] Salgado, L.; Gasparini, Z. (2006). „Reappraisal of an ankylosaurian dinosaur from the Upper Cretaceous of James Ross Island (Antarctica)“ (PDF). Geodiversitas. 28 (1): 119–135.
[14] Murphy, Nate L.; Trexler, David; Thompson, Mark (2006). „„Leonardo,“ a mummified Brachylophosaurus from the Judith River Formation“. In Carpenter, Kenneth (ed.). Horns and Beaks: Ceratopsian and Ornithopod Dinosaurs. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press. pp. 117–133. ISBN 0-253-34817-X.
[15] Manning, P. L.; et al. (2009). Mineralized soft-tissue structure and chemistry in a mummified hadrosaur from the Hell Creek Formation, North Dakota (USA). Proceedings. Biological sciences. 276 (1672): 3429–3437. doi: 10.1098/rspb.2009.0812
[16] Madzia, Daniel; Boyd, Clint A.; Mazuch, Martin (2017). „A basal ornithopod dinosaur from the Cenomanian of the Czech Republic“. Journal of Systematic Palaeontology. 16 (11): 967–979. doi: 10.1080/14772019.2017.1371258
[17] Li, Q.; et al. (2010). „Plumage Color Patterns of an Extinct Dinosaur“. Science. 327 (5971): 1369–1372. doi: 10.1126/science.1186290
[18] Xing, L.; et al. (2016). „A Feathered Dinosaur Tail with Primitive Plumage Trapped in Mid-Cretaceous Amber“. Current Biology. 26 (24): 3352–3360. doi: 10.1016/j.cub.2016.10.008
[19] Baron M. G.; Norman D. B.; Barrett P. M. (2017). „A new hypothesis of dinosaur relationships and early dinosaur evolution“ (PDF). Nature. 543 (7646): 501–506. doi: 10.1038/nature21700
[20] Madzia, D. (2014). The first non-avian theropod from the Czech Republic. Acta Palaeontologica Polonica, 59 (4): 855–862. doi: 10.4202/app.2012.0111
[21] Xu, X.; et al. (2015). „A bizarre Jurassic maniraptoran theropod with preserved evidence of membranous wings“. Nature. 521 (7550): 70–73. doi: 10.1038/nature14423
[22] Carballido, J. L.; et al. (2017). „A new giant titanosaur sheds light on body mass evolution among sauropod dinosaurs“. Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences. 284 (1860): 20171219. doi: 10.1098/rspb.2017.1219
[23] Ibrahim, Nizar; et al. (2014). „Semiaquatic adaptations in a giant predatory dinosaur“. Science. 345 (6204): 1613–6. doi: 10.1126/science.1258750
[24] Lee, Y. N.; et al. (2014). „Resolving the long-standing enigmas of a giant ornithomimosaur Deinocheirus mirificus„. Nature. 515 (7526): 257–260. doi: 10.1038/nature13874
[25] Persons, S. W.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2019). „An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex„. The Anatomical Record. doi: 10.1002/ar.24118