…aneb Nový stařík mezi obřími teropody
Na tomto webu jsme se již seznámili s nejstarším dosud známým dinosaurem, který se podle histologického výzkumu průřezů fosilních kostí dožil přibližně 55 let (máme zde na mysli délku života, nikoliv geologickou dobu existence). Jedná se o poměrně málo známého sauropodního dinosaura z lokality Tendaguru na území východoafrické Tanzanie. Tento pozdně jurský, středně velký sauropod je tedy dosavadním rekordmanem, co se týče přímo zjištěné doby života. Dostal jméno Janenschia robusta a zatím o tomto druhu mnoho detailních informací nemáme.[1] Je přitom jisté, že sčítání tzv. linií pozastaveného růstu nemusí být zcela přesné, ve skutečnosti se tak dotyčný exemplář sauropoda mohl dožít jakéhokoliv věku v rozpětí 45 až 65 let. Zůstaňme nicméně u oněch 55 let a považujme tento údaj za jakýsi nepsaný rekord. Všichni další pomyslní uchazeči o tento titul jsou také sauropodní dinosauři (jako byly obří rody mamenchisaurus, barosaurus, apatosaurus a další), u nichž podobné výzkumy odhalily dosažení věku 38 až 53 let v době smrti.[2] Naproti tomu u obřích teropodních dinosaurů se obecně předpokládalo, že tak dlouho nežili a umírali obvykle již mezi 20. a 30. rokem věku.[3] U populárního druhu Tyrannosaurus rex, jehož známe nepochybně nejlépe a máme i nejkompletnější vzorek jeho fosilií, bylo za rekordní dosažený věk považováno 28 až 29 let, stanovených pro slavnou „Sue“.[4] Dnes se nicméně tento údaj poněkud upravil a činí 27 až 33 let, obří teropod se tedy mohl dožít i „Kristových let“. Některé další tyranosauří exempláře mohly rovněž překročit 30. rok věku, žádný ze známých fosilních jedinců se ale nejspíš nepřiblížil čtyřicítce.[5] O to větší překvapení přinesla nová vědecká studie, která stanovila přibližný věk v době smrti pro dosud formálně nepopsaného karcharodontosauridního teropoda ze souvrství Huincul (objeveného nedaleko obce Villa el Chocón, argentinská provincie Neuquén).[6] Dostaneme se k němu za chvíli. Jak obří tyranosauridi, tak i karcharodontosauridi každopádně vytvořili obří formy terestrických predátorů a způsob i tempo jejich ontogenetického vývoje je tedy zajímavým tématem pro vzájemné porovnávání. Velmi zjednodušeně lze konstatovat, že Tyrannosaurus rex rostl extrémně rychle, a to i na poměry teropodů.
———
Replika kostry obřího argentinského karcharodontosaurida druhu Giganotosaurus carolinii. Tento až 13 metrů dlouhý a zhruba 6 až 8 tun vážící teropod žil v době před asi 97 miliony let na území dnešní Patagonie a byl blízkým příbuzným nedávno objeveného „staříka“ z lokality Campanas. Kredit: Vladimír Socha (vlastní dílo), Praha 2007. Nahráno na Wikipedii.
———
V obdobích růstového spurtu přibíral tyranosaurus asi 2, možná ale až 5 kilogramů denně a zhruba 0,5 až 1,8 tuny ročně.[7] Dospělosti z hlediska morfologie skeletu dosáhla osmitunová „Sue“ již v 16 až 22 letech, přičemž pak žila ještě další desetiletí. Zcela jiná situace však platí pro zatím nepojmenovaného karcharodontosaurida z Campanas, jak se mu zatím přezdívá podle místa objevu (říčka Las Campanas).[8] Ačkoliv byl tento exemplář s označením MMCh PV 65 podle autorů studie asi o 10 % menší než „Sue“ (což odpovídá délce kolem 11 metrů a hmotnosti zhruba 5 tun)[9], stále se jednalo o obřího dravého dinosaura, jehož větší příbuzní (jako byl Giganotosaurus carolinii, Carcharodontosaurus saharicus nebo největší exempláře druhu Mapusaurus roseae) dosahovali délky až 13 metrů a jejich lebka samotná mohla být dlouhá kolem 1,8 metru.[10] Přesto tito obří alosauroidi svou hmotností nepřekonávali kolosální exempláře tyranosaura, jako je právě „Sue“ anebo podobně velký „Scotty“.[11] Vraťme se ale k věku zmíněného karcharodontosaurida. Díky počítačovému zpracování údajů z histologického výzkumu mohli vědci rekonstruovat růstové křivky různých dinosaurů a zpětně spočítat délku jejich života. V případě teropoda z Campanas jim vyšlo překvapujících 39 až 53 let, přičemž skeletární dospělosti dosáhl až mezi 35. a 49. rokem věku! Je jasné, že tito teropodi rostli úplně jinak než tyranosauři, mnohem pozvolněji a podstatně delší dobu. S dosaženým věkem kolem 50 let je obří karcharodontosaurid z Campanas nejenom nejstarším známým teropodem, ale jedním z nejstarších známých dinosaurů vůbec. Pouze snad dva nebo tři exempláře sauropodů se pravděpodobně dožily stejného nebo mírně vyššího věku[12] a ani u současných krokodýlů a ptáků, tedy nejbližších vývojových příbuzných „neptačích“ dinosaurů, neznáme mnoho případů starších jedinců, žijících ve volné přírodě.[13] Jakého věku se tedy tito zatím záhadní draví dinosauři mohli dožít? Existovali snad v průběhu jejich evoluční historie nějací sedmdesátiletí nebo dokonce devadesátiletí karcharodontosauridi? Těžko říci, zda se ve svých ekosystémech podobného stáří mohli dožít, i půlstoletí je ale na poměry druhohorních dinosaurů víc než úctyhodný věk.
———
Tyrannosaurus rex byl jedním z největších známých dravých dinosaurů, z hlediska tělesné hmotnosti dokonce překonával i největší známé karcharodontosauridy. Rychlost jeho růstu však byla mnohem větší a jeho dospívání rychlejší. Plné dospělosti totiž dosahoval již kolem 20. roku života a dožíval se nanejvýš asi 30 až 35 let. Kredit: Vladimír Rimbala, ilustrace pro autorovu knihu Legenda jménem Tyrannosaurus rex (nakl. Pavel Mervart, 2019).
———
Short Summary in English: Some tyrannosaurid and carcharodontosaurid theropod dinosaurs achieved independently giant sizes (over 6 tons in weight), while their ontogeny and speed of growth differed considerably. „Sue“, the giant specimen of T. rex, died in the age of 27 to 33 years. Large and so far undescribed carcharodontosaurid theropod from Campanas lived to the age of about 50 years.
———
Odkazy:
https://phys.org/news/2020-11-rex-huge-growth-spurts-dinos.html
https://www.sciencedaily.com/releases/2020/11/201124190527.htm
https://www.livescience.com/tyrannosaurus-rex-size-age.html
———
[1] Sander, Paul (2000). Longbone histology of the Tendaguru sauropods: Implications for growth and biology. Paleobiology. 26: 466–488. doi: 10.1666/0094-8373(2000)026<0466:LHOTTS>2.0.CO;2.
[2] Sander, Paul; et al. (2011). Biology of the sauropod dinosaurs: The evolution of gigantism. Biological Reviews. 86: 117–55. doi: 10.1111/j.1469-185X.
[3] Erickson, G. M., Curry Rogers, K., and Yerby, S. A. (2001). Dinosaurian growth patterns and rapid avian growth rates. Nature. 412: 429–433.
[4] Erickson, G. M.; et al. (2004). Gigantism and comparative life-history parameters of tyrannosaurid dinosaurs. Nature. 430 (7001): 772–775. doi: 10.1038/nature02699
[5] Erickson, G. M. (2014). On dinosaur growth. Annual Review of Earth and Planetary Sciences. 42: 675–697. doi: 10.1146/annurev-earth-060313-054858
[6] Carr, T. D. (2020). A high-resolution growth series of Tyrannosaurus rex obtained from multiple lines of evidence. PeerJ. 8: e9192. doi: https://doi.org/10.7717/peerj.9192
[7] Hutchinson, J. R.; Bates, K. T.; Molnar, J.; Allen, V.; Makovicky, P. J. (2011). A Computational Analysis of Limb and Body Dimensions in Tyrannosaurus rex with Implications for Locomotion, Ontogeny, and Growth. PLOS One. 6 (10): e26037. doi: 10.1371/journal.pone.0026037
[8] Canale, J. I.; Apesteguía, S.; Gallina, P.; Gianechini, F.; Haluza, A. (2017). The oldest theropods from the Neuquén Basin: Predatory dinosaur diversity from the Bajada Colorada Formation (Lower Cretaceous: Berriasian–Valanginian), Neuquén, Argentina. Cretaceous Research. 71: 63–78.
[9] Campione, N. E.; Evans, D. C. (2020). The accuracy and precision of body mass estimation in non‐avian dinosaurs. Biological Reviews. 95 (6): 1759–1797. doi: 10.1111/brv.12638
[10] Benson, R. B. J.; Hunt, G.; Carrano, M. T.; Campione, N. (2017). Cope’s rule and the adaptive landscape of dinosaur body size evolution. Palaeontology. doi: 10.1111/pala.12329
[11] Persons, S. W.; Currie, P. J.; Erickson, G. M. (2019). An Older and Exceptionally Large Adult Specimen of Tyrannosaurus rex. The Anatomical Record. doi: https://doi.org/10.1002/ar.24118
[12] Lehman, T. M.; Woodward, H. N. (2008). Modeling growth rates for sauropod dinosaurs. Paleobiology. 34: 264–281. doi: 10.1666/0094-8373(2008)034[0264:MGRFSD]2.0.CO;2
[13] Holmes, D. J.; Ottinger, M. A. (2003). Birds as long-lived animal models for the study of aging. Experimental Gerontology. 38 (11-12): 1365–75. doi: 10.1016/j.exger.2003.10.018
———