Tak jsem viděl nový Jurský svět

…aneb Stručná recenze dalšího dinosauřího bijáku

V pátek 11. 7. jsem spolu s dlouholetým kamarádem a dalším paleo-nadšencem (když jsou paleo-umělci, proč by nemohli být i paleo-nadšenci, že?) Michalem Matějkou shlédl nejnovější přírůstek do série „jurských“ celovečeráků, tentokrát s názvem Jurský svět: Znovuzrození (Jurassic World: Rebirth). Nijak netajím, že jsem velkým fanouškem původního Jurského parku z roku 1993, který mě v mých 11 letech ještě více utvrdil v zájmu o dinosaury a paleontologii. Pozdější filmy z této série už zdaleka takový dopad neměly, ostatně originalita původního filmu, založeného přímo na románu Michaela Crichtona, se z nich zcela vytratila a staly se do značné míry onou pověstnou „přihřívanou polívčičkou“. Osobně samozřejmě nejsem filmový kritik, ani si netroufám na rozbor kvality dějové linie či něčeho podobného – rád bych však alespoň poskytl krátké zhodnocení snímku z hlediska dinosauří paleontologie a (ne)přesností, které se v něm vyskytly. Vezměme to tedy popořádku a začněme obecnými problémy, které se týkají děje, struktury hlavní zápletky a některých problematických myšlenek a předpokladů ve snímku obsažených.

———

Ačkoliv obvykle nemám příliš vysoké mínění o „Jurských světech“, ten nový jsem si tentokrát nenechal ujít. A popravdě, docela se mi ten film líbil. Kredit: Michal Matějka, 11. 7. 2025.

———

Tým vyslaný na ostrov má získat vzorky tří druhů „dinosaurů“ (pouze jeden z nich je nicméně dinosaurem), ve skutečnosti by je ale nejspíš ani nepotřebovali – pomohl by možná schopný hacker, který by dokázal odcizit soubor s příponou „.txt“, obsahující zapsanou sekvenci dat genetického kódu jednotlivých dinosauřích druhů. DNA sama o sobě není žádným kouzelným lektvarem, který by bylo možné využít jako lék na lidské kardiovaskulární choroby. Základní myšlenkou ve filmu je, že někteří dinosauři žili velmi dlouho, takže jejich DNA by mohla posloužit k prodloužení života i člověku. V naší současnosti nicméně existuje také mnoho dlouhověkých druhů, které jsou nám navíc vývojově mnohem bližší, třeba taková velryba grónská, dožívající se možná až 268 let.[1] A i když pomineme savce, jsou tu například želvy a některé ryby, dožívající se ještě vyššího věku. Naklonovaní dinosauři a další druhohorní obratlovci by tedy v tomto ohledu nebyli nutně na prvním místě našeho zájmu. Další nejasnou věcí je, proč bychom nutně potřebovali všechny tři vzorky vývojově nepříbuzných druhů? To působí spíš jako zápletka z nějaké pohádky, kde hlavní protagonista musí splnit tři úkoly. A na závěr znovu to nejpodstatnější – je škoda, že si tvůrci filmu nepohlídali trapný omyl ohledně zařazení pterosaura rodu Quetzalcoatlus a mosasaurida rodu Mosasaurus (?) do skupiny Dinosauria.

Další nesrovnalostí je tvrzení, že naklonovaní dinosauři po celém světě vymírají, protože už pro ně zkrátka nejsou „vhodné“ podmínky. To je sice jasné, ostatně byli do tohoto světa přivedeni zpět metodami genetického inženýrství a mnohé vlastnosti současné biosféry by pro ně byly zcela cizí – od průměrné teploty, přes složení vzduchu až po patogenní mikroorganismy nebo skladbu vegetace. Na druhou stranu platí i to, že dinosauři a další naklonovaní obyvatelé druhohorního světa byli mnohdy dobře adaptováni na různé podmínky prostředí, jako je dlouhodobé chladno až mrazivé podmínky, nedostatek potravy, odolnost proti zraněním a infekcím a další nepříjemnosti, se kterými by se v současném světě potýkali. Je docela slušná šance, že zatímco mnozí nebo i drtivá většina dinosaurů by skutečně postupně vymírala, některé druhy by se možná dobře přizpůsobily a vedlo by se jim lépe. V extrémním případě by se dokonce mohli začít nekontrolovaně šířit. Ale zpět k filmové zápletce – je uvedeno, že dinosauři už přežívají jen v tropickém pásu, kde jim vyhovuje tamní složení vzduchu. To zní sice hezky, ovšem až na to, že složení vzduchu je tam stejné jako v mírném pásu nebo i na pólech! Ostatně v průběhu druhohor se postupně složení vzduchu výrazně měnilo, v triasu bylo nejdříve kyslíku méně než dnes a naopak v křídě už více.[2] Toto tedy nemohla být příčina postupného vymírání dinosaurů v dnešním světě (ostatně, i kdyby obsah kyslíku byl problémem – stále by bylo možné držet menší populace v izolaci v nějaké zoo, kde by byly tyto podmínky snadno nastavitelné).

V jedné scéně na pláži se v záběru objeví hlava mrtvého rybovitého obratlovce, který by snad mohl být zařazen do rodu Dunkleosteus. Pokud tomu tak je, pak jsou tvůrci filmu skutečně zcela „mimo“, a to na několika různých úrovních. V první řadě, dunkleosteus byl pancířnatcem, velmi primitivní formou rybovitého obratlovce, žijícího mnohem dříve než i ti nejstarší známí dinosauři – v období prvohorního devonu před asi 382 až 358 miliony let.[3] Vzhledem k tomu, že ve fosilním záznamu se obvykle dochová spíše jen přední část těla (protože zde tělo chránil pevný kostěný pancíř v podobě kožních kostěných destiček, kryjících hlavu a přední část trupu). Ve filmu byl ale ukázán čerstvě zabitý jedinec, u kterého by nejspíš nebyl žádný důvod, aby se rovněž dochovala pouze jeho hlava a nikoliv větší část těla. Později ve stejné scéně zase vidíme v pobřežním baru čelisti megalodona (obřího pražraloka rodu Otodus megalodon), který má být zřejmě rovněž žijícím tvorem. V tomto případě ale máme před sebou zase podstatně mladšího tvora, než jsou druhohorní dinosauři. Zástupci druhu Otodus megalodon žili podle současných poznatků asi před 23 až 3,6 milionu let.[4] Je zajímavé, že dinosauři by nezvládali přizpůsobit se drobným odchylkám vlastností prostředí a přitom by zde bez problémů koexistovaly druhy, které od sebe dělí téměř čtyři stovky milionů let, během nichž se prostředí na souši i v mořích a oceánech měnilo velmi výrazným způsobem. V několika scénách se rovněž objevují jacísi primitivně vyhlížející ocasatí obojživelníci, podobní prvohorním krytolebcům nebo dnešním velemlokům. Bizarní pak je zejména scéna, kde jeden z nich dokonce vylézá na strom (což je z anatomického i ekologického hlediska velmi nepravděpodobné).

Další nesrovnalosti bychom mohli určitě najít u způsobu sběru vzorků (jakkoliv je nápad s vystřelením nabraného vzorku do výšky a jeho pozdějším návratem na padáčku roztomilý). Tak například u sauropodů by bylo mnohem lepší trefit trup nebo třeba bázi ocasu, nikoliv krk. Jednak je menší šance obřího silného dinosaura podráždit, a také máte větší šanci, že naberete dostatečný vzorek krve. V krku sauropodů totiž velkou část objemu vyplňovaly trubice trávicí a dýchací soustavy, krve zde bylo na jednotku objemu mnohem méně než v jiných částech těla.[5] Poměrně nesmyslná je také představa odběru vzorku z vajíčka pterosaura kvecalkoatla. V rámci potřebného objemu vzorku je jisté, že po odběru extrahované amniové tekutiny by embryo ve vejci nemohlo přežít. Mimochodem, u obřích azdarchidů, jako je i Quetzalcoatlus, předpokládáme hnízdění na písečných lokalitách, kde samice kladly vajíčka do písku nebo jiného sypkého materiálu.[6] Ve filmu mají přitom hnízdo postavené převážně z větví, podobně jako dnešní ptáci. Závěrem ke sběru vzorků – dnes zoologové často odebírají vzorky DNA živočichů z jejich trusu. Tím pádem s nimi nemusí přímo interagovat a jakkoliv narušovat jejich osobní prostor nebo se vystavovat nebezpečí útoku. To samé by bylo určitě možné provést i u dinosaurů ve filmu – jen by to nepůsobilo tak esteticky. A myšlenka „sdílet“ nový lék s celým lidstvem? Ta je sice líbivá a spravedlivá, reálně by to ale takto nefungovalo. Cesta od open-source genové sekvence k medicínskému využití není takto přímá a stejně by musela do hry vstoupit nějaká velká farmaceutická společnost nebo více společností, schopných a ochotných uhradit nemalé náklady za klinické testování a další nezbytné procedury. V tomto bodě už se jedná o skutečně velké a nerealistické zjednodušení situace (byť nezbytné pro hladký průběh děje).

———

S Michalem se známe už od roku 2007, kdy jsme byli oba ještě mladí „dinosauří entuziasté“, kterými jsme ostatně doteď (jen už jsme trochu méně mladí). Nicméně snímek Jurský svět: Znovuzrození jsme si nenechali ujít a nelitovali jsme toho. Kredit: Michal Matějka, 11. 7. 2025.

———

Ještě než si konečně posvítíme na dinosaury ve filmu, zastavme se u mutantů, kteří ve filmu sehrají významnou roli. Samozřejmě nemá cenu komentovat příliš okolnosti jejich vzniku nebo jejich vzhled, jedná se čistě o dílo fikce a představivosti tvůrců filmu, přesto si dovolím alespoň několik poznámek. Tzv. mutadoni jsou údajně genetičtí kříženci velociraptorů a pterosaurů, takže dokážou létat. Jako velociraptoři ale vůbec nevypadají, připomínají spíš jakási létající monstra ze starších japonských filmů. V žádném případě by navíc s křídly tohoto tvaru a velikosti nedokázali aktivně ani pasivně létat, natožpak unést mrtvého velociraptora a vznést se s ním do vzduchu. Jenže zadání filmařů prý znělo – musíme ve filmu mít nějaké létající dinosauří zabijáky! A potom tu máme ještě hlavního „záporáka“ celého filmu, ohyzdného mutanta zvaného Distortus Rex (D-Rex). Tato podivná obluda se třemi páry předních končetin (z toho jedněmi zakrnělými v tyranosauřím stylu) připomíná monstra z některých jiných filmů – má zaoblenou hlavu poněkud připomínající hlavu běluhy (mohl by snad být vybaven podobným sonarem?)[7], relativně malou tlamu a v průběhu dramatických scén se velikost jeho ústního otvoru jakoby mění. V jedné scéně totiž drží v tlamě celý vrtulník, zatímco v jiné se mu do ní vejde spíše „jen“ jeden dospělý člověk. Mezi největší nesmysly obsažené v celém filmu ale patří tvrzení, že dinosauři už lidi přestávají zajímat, a proto museli majitelé parku začít klonovat děsivé nestvůry. Reálně však mají dinosauři nepopiratelnou přidanou hodnotu, která z nich činí mnohem víc než z jakéhokoliv monstra – byli skuteční. A lidstvo je nikdy nepřestane obdivovat, právě proto, že jsou reálnými pradávnými vládci pevnin naší planety.[8] Samotný film si ostatně v tomto směru vtipně protiřečí – už nyní je totiž jasné, že bude nesmírně úspěšný z hlediska svých výdělků (k pondělí 14. 7., tedy za pouhé dva týdny od plošného uvedení do kin, už stihl celosvětově vydělat 530 milionů dolarů). Dinosauři prostě stále „táhnou“, což mohu ostatně z pozice dlouholetého popularizátora paleontologie potvrdit.

———

A nyní již k jednotlivým obyvatelům ostrova, postupně dle abecedy:

Ankylosaurus – mohutný „obrněný“ tyreoforní ptakopánvý dinosaurus; ve filmu se mihne jen jednou, když se ocitne v cestě ujíždějícímu automobilu (nejpozdnější křída Severní Ameriky, před 68 až 66 miliony let)

Anurognathus – malý pterosaur s krátkou zaoblenou hlavou; ve filmu si ho popravdě vůbec nevybavuji (pozdní jura Evropy, před 151 až 148 miliony let)

Aquilops – malý a vývojově primitivní rohatý dinosaurus; samička pojmenovaná „Dolores“ se stane jakýmsi domácím mazlíčkem dětské protagonistky (raná křída Severní Ameriky, před 109 až 104 miliony let) / Chyby: Růžek na čenichu, nepravděpodobné chování

Compsognathus – malý teropodní dinosaurus, ve filmu se pouze mihne jejich smečka (pozdní jura Evropy, před 151 až 145 miliony let) / Chyby: Nepřítomnost opeření[9]

Dilophosaurus – středně velký teropodní dinosaurus, objeví se jednou i se svým barevným límcem, ovšem tentokrát bez plivání jedu (raná jura Severní Ameriky, před 195 až 184 miliony let) / Chyby: Menší než v realitě, nebyl vybaven krčním „vějířem“

Mosasaurus – obří mořský dravý plaz, v první části filmu ohrožuje posádky lodí (pozdní křída severní polokoule, před 83 až 66 miliony let) / Chyby: Příliš velký (rozměry plejtváka obrovského), ve skutečnosti měřil zhruba do 17 metrů a vážil kolem 20 tun)[10]

Quetzalcoatlus – obří pterosaur, ve filmu brání své hnízdo na vysokých útesech a zabije a spolkne člena výpravy (nejpozdnější křída celého světa, před 68 až 66 miliony let) / Chyby: Příliš velká a mohutná hlava i krk, schopnost pohltit dospělého člověka je nesmyslná

Spinosaurus – kolosální dravý dinosaurus, ve filmu útočí na otevřeném moři ve smečkách, spolupracuje dokonce s mosasaurem (počátek pozdní křídy severní Afriky, před 100 až 94 miliony let) / Chyby: Nelovili dál od pobřeží, nejspíš nespolupracovali ve smečkách

Titanosaur – blíže neurčený druh obřího titanosaurního sauropoda, ve filmu žije v početném stádu ve vnitrozemí ostrova (pozdní křída?) / Chyby: Titanosaurní sauropodi neměli takto dlouhé a pružné konce ocasů, stavba končetin je poněkud příliš neforemná a robustní

Tyrannosaurus – gigantický dravý dinosaurus, ve filmu loví lidi v člunu na řece, dokonce se potápí a plave (nejpozdnější křída Severní Ameriky, před 68 až 66 miliony let) / Chyby: Jako obvykle, příliš hranatá hlava, nepřesné proporce a postavení předních končetin

Velociraptor – menší teropodní dinosaurus, ve filmu se objeví pouze v jedné scéně, kdy je zabit a odnesen létajícím „mutadonem“ (pozdní křída východní Asie, před 75 až 71 miliony let) / Chyby: Nepřítomnost opeření, příliš velké rozměry (pokud by šlo skutečně o velociraptora)

———

Závěrem si ještě dovolím konstatovat, že i přes všechny výtky a mnohé nesrovnalosti (z dalších mě ještě napadá umírající brachiosaurus ve městě, který ale jako brachiosaurus moc nevypadá; nebo údaj o hmotnosti „10 tun“ u obřích titanosaurů, vážících ve skutečnosti přinejmenším pětkrát tolik) se mi film Jurský svět: Znovuzrození docela líbil. Až na některé příliš neuvěřitelné scény a možná až přehnaně prodlužované akční situace byl děj poměrně vyvážený a vcelku příjemně plynul. Speciální efekty jsou skvělé a nedá se jim mnoho vytknout, je tedy škoda, že se vyskytly zbytečné chyby v zobrazení některých dinosaurů a ptakoještěrů, kterým se dalo vyhnout. Ale o filmu se dá říci i mnoho pozitivních věcí, zejména množství odkazů na první Jurský park, a to jak filmovou, tak i románovou verzi Michaela Crichtona (Tyrannosaurus pronásledující člun na řece, zmínka o Alanu Grantovi, závěrečný útěk podzemním tunelem, delfíni provázející odjíždějící člun, odkazy na klonování a mutanty v prvním parku apod.). Sympatický je i „návod na zkamenění“ z úst paleontologa, ostatně většina hereckých výkonů je poměrně kvalitní – a to včetně výkonu největší hvězdy tohoto filmu Scarlett Johanssonové. Beru zde také v úvahu, že se nejedná o film dokumentární nebo film s hlubokým filozofickým poselstvím. Jde o produkt masové zábavy, kde prvotním zájmem tvůrců je pobavit a přimět návštěvníka, aby třeba šel do kina ještě jednou. A pokud na nový Jurský svět nahlížíme takto, pak se zkrátka nějaká ta nedokonalost v očích náročného diváka, jakým já bezpochyby jsem, dá určitě přehlédnout nebo přinejmenším tolerovat. Zvláště v moderní době, kdy například společnost Colossal Biosciences (která do značné míry připomíná své fiktivní protějšky Ingen i Biosyn) hovoří o údajném klonování pravlků, ptáků moa i mamutů srstnatých, je třeba ještě více připomínat poselství Michaela Crichtona ohledně etických a dalších principů genetického inženýrství. I tato myšlenka, byť značně upozaděná speciálními efekty a rychlým dějem, je v novém Jurském parku obsažena. Odhlédnu-li od výše zmíněných chybek a nesrovnalostí, pak mohu tento film zájemcům vcelku doporučit.

———

Ve filmu se krátce objeví také malý pozdně jurský pterosaur druhu Anurognathus ammoni. Tento trpaslík s rozpětím křídel kolem 35 cm a hmotností asi 40 gramů žil v době před 150 miliony let na území současného Bavorska a živil se nejspíš převážně hmyzem. Formálně byl popsán v roce 1923. Kredit: Dmitrij Bogdanov; Wikipedia (CC BY 3.0).

———

Short Summary in English: It is possible to give thumbs up to “Jurassic World Rebirth”, especially for its entertainment value. We have to keep in mind that this is not a film that’s supposed to be deeply philosophical or scientifically accurate. It is supposed to show spectator a lots of action, jaw-dropping thrilling sequences, and dinosaurs chasing and eating people. And as long as you check each of those, you can be quite satisfied.

———

Odkazy:

https://www.jurassicworld.com/home/

https://cosmiclog.com/2025/07/04/fiction-fact-jurassic-world-dinosaur/

https://today.umd.edu/whats-real-and-whats-not-in-jurassic-world-rebirth-a-umd-paleontologist-explains

https://www.imdb.com/title/tt31036941/

https://en.wikipedia.org/wiki/Jurassic_World_Rebirth

———

[1] George, J. C.; et al. (1999). Age and growth estimates of bowhead whales (Balaena mysticetus) via aspartic acid racemization. Canadian Journal of Zoology. 77 (4): 571–580.

[2] Holland, H. D. (2006). The oxygenation of the atmosphere and oceans. Philosophical Transactions of the Royal Society B: Biological Sciences. 361 (1470): 903–915.

[3] Engelman, R. K. (2024). Reconstructing Dunkleosteus terrelli (Placodermi: Arthrodira): A new look for an iconic Devonian predator. Palaeontologia Electronica. 27 (3): a45.

[4] Pimiento, C.; et al. (2016). Geographical distribution patterns of Carcharocles megalodon over time reveal clues about extinction mechanisms. Journal of Biogeography. 43 (8): 1645–1655.

[5] Taylor, M. P.; Wedel, M. J. (2013). Why sauropods had long necks; and why giraffes have short necks. PeerJ. 1: e36.

[6] Wang, X. (2014). Sexually Dimorphic Tridimensionally Preserved Pterosaurs and Their Eggs from China. Current Biology. 24 (12): 1323–1330.

[7] Panova, E. M.; Belikov, R. A.; Agafonov, A. V. (2016). Intraspecific variability in the “vowel”‐like sounds of beluga whales (Delphinapterus leucas): Intra‐ and interpopulation comparisons. Marine Mammal Science. 4 (32) 2: 452–465.

[8] Glut, D. F.; Brett-Surman, M. K. (1997). Dinosaurs and the media. The Complete Dinosaur. Bloomington and Indianapolis: Indiana University Press. pp. 675–706.

[9] Xu, X. (2006). Palaeontology: Scales, feathers and dinosaurs. Nature. 440 (7082): 287–8.

[10] Gayford, J. H.; et al. (2024). Cautionary tales on the use of proxies to estimate body size and form of extinct animals. Ecology and Evolution. 14 (9): e70218.

———