Dinosauří rekordy

…aneb Malá Guinessovka dávných vládců planety

Již v dřívějších příspěvcích na blogu jsem před lety publikoval vlastní dinosauří statistiku (nová a mnohem propracovanější verze je mimochodem nyní připravována), jejíž součástí byl také krátký přehled dinosauřích rekordů v základních kategoriích – ten se stal podkladem pro stejnojmenný příspěvek na české Wikipedii i jednu podkapitolu v mé knize Úžasný svět dinosaurů. Protože ale čas pokročil a některé rekordy doznaly jistých úprav nebo i celkových změn, je na čase se podívat, jak vypadá aktuální stav s údaji, založenými na ověřených zdrojích. Rekordů, které by bylo možné zmínit, je samozřejmě ještě mnohem více, ty už si ale ponechám pro jednu z knih, které by měly vyjít přibližně v příštích třech letech. Zde jsou tedy skuteční (dosavadní) dinosauří rekordmani v jakýchsi základních kategoriích…

———

Největší dinosaurus 

Je známým faktem, že největší sauropodní dinosauři představovali zároveň nejmohutnější suchozemské tvory všech dob. Tito gigantičtí čtvernožci se potulovali obvykle v menších stádech po pevninách jurských a křídových ekosystémů v období před zhruba 210 až 66 miliony let. I ti nejmenší známí sauropodi, jako byl „trpasličí“ ostrovní druh Europasaurus holgeri ze severního Německa, dosahovali délky kolem 6 metrů. Naproti tomu největší zástupci této skupiny vážili tolik, co celé stádo dospělých slonů. Nejméně pět dnes známých rodů sauropodních dinosaurů mohlo přesáhnout hmotnost 50 tun. Problematickou skutečností je však zoufalá nekompletnost fosilních pozůstatků těchto kolosů, známých často jen podle úlomků jedné nebo několika fosilních kostí. Interpretace těchto nálezů a přesný odhad velikosti příslušného druhu dinosaura proto není nijak snadná.

Dnes se obecně považuje za největšího (poměrně dobře známého) dinosaura argentinský titanosaurní sauropod druhu Argentinosaurus huinculensis. Tento druh, známý jen z fragmentů obřích kostí, žil na území argentinské Patagonie v období počátku svrchní křídy, asi před 95 miliony let. Jeho 181 cm vysoká kost pažní a až 1,6 m dlouhé obratle ukazují na živočicha dlouhého kolem 35 metrů a vážícího možná až 100 tun (spíše však kolem 70 tun). Podobné rozměry vykazoval také jiný argentinský sauropod Puertasaurus reuili, žijící zhruba před 70 miliony let. Jeden rekonstruovaný obratel měřil 168 cm na šířku a 106 cm na výšku, průměr hrudní dutiny puertasaura byl pak propočten na téměř 5 metrů. Podobných rozměrů dosahovali i někteří další sauropodi, například jihoamerické rody Antarctosaurus, Argyrosaurus a Futalognkosaurus nebo africký Paralititan. Všichni tito sauropodní dinosauři zřejmě přesahovali hmotnost 60 tun. Ještě mnohem větší mohl být dinosaurus, jehož bederní obratel o kompletní výšce až 2,7 m byl popsán roku 1878 americkým paleontologem E. D. Copem. Při přepravě z místa objevu na území státu Colorado se však zřejmě rozpadl nebo ztratil a dnes zbyla jen jeho kresba. Pokud nešlo o chytře vymyšlený podvod (což není pravděpodobné), mohl být tento dinosaurus, popsaný jako Amphicoelias fragillimus,  dlouhý až kolem 60 metrů a jeho hmotnost by se pohybovala okolo 120 tun. Největší změřený jedinec velryby plejtváka obrovského měřil na délku „jen“ 33,5 metru, i když mohl překonávat amficélia svou hmotností. Tento gigant by se bezpochyby pyšnil také nejdelším krkem a ocasem v celé živočišné říši. Krk by podle propočtů amerického paleontologa Kennetha Carpentera měřil až 16,7 metru a ocas dokonce 32 metrů.

———

Gigantické obratle titanosaurních sauropodů argentinosaura (vlevo) a puertasaura (vpravo), naznačující kolosální rozměry svých původců. Dnes již víme jistě, že po naší planetě kdysi kráčeli tvorové o hmotnosti patnácti slonů afrických. Kredit: Marco, Wikipedie

———

Nejvyšší dinosaurus

Nejvyšším dnes známým dinosaurem byl zřejmě brachiosauridní sauropod Sauroposeidon proteles, který žil v období spodní křídy na území dnešní Oklahomy v USA. Na základě 1,3 m dlouhých krčních obratlů byla jeho výška odhadnuta na 17–18 m (podle jiných odhadů dokonce 20–21 m), což odpovídá šestipatrovému panelovému domu. Také některé izolované kosti objevené v Coloradu (například skapulokorakoid obřího brachiosaurida o délce 2,7 metru) nasvědčují možné existenci podobně vysokých obřích dinosaurů. Další ojedinělé nálezy však naznačují možnost výskytu ještě větších zvířat. Například předpokládaná dvoumetrová holenní kost a 2,34 metru dlouhá kost pažní indického sauropoda druhu Bruhatkayosaurus matleyi vypovídají o dinosaurovi ještě těžším, než byl Amphicoelias. Zachované fosilie však někteří vědci považují spíše za zkamenělý kmen stromu. Odhady délky tohoto domnělého sauropoda (44,1 m) a především jeho hmotnosti (podle různých autorů kolísají v rozmezí 139–220 tun) znějí téměř neuvěřitelně a překonávají dokonce hodnotu vypočítaného biomechanického limitu pro hmotnost suchozemských živočichů. Pro srovnání lze uvést, že největším suchozemským živočichem je v současnosti slon africký (Loxodonta africana), který váží v průměru kolem 5 tun a dosahuje výšky v plecích okolo 2,5–3 m (rekordní exemplář vážil 12,24 tun a byl vestoje 3,96 m vysoký).

———

Největší dravý dinosaurus 

Draví dinosauři neboli teropodi byli vesměs podstatně menší než největší sauropodi, přesto ti největší budili hrůzu v celém druhohorním světě. Nejmohutnějším dnes relativně dobře známým teropodem byl nejspíše obří karcharodontosaurid druhu Giganotosaurus carolinii, žijící asi před 97 miliony let na území dnešní Argentiny. Dosahoval celkové délky v rozmezí 12,5–14 met­rů a hmotnosti kolem 8 tun. Jen lebka největšího jedince měřila celých 195 cm, tedy podstatně více, než činí výška průměrně vysokého dospělého muže. Podobných rozměrů dosahovali také další karcharodontosauridi; kromě samotného severoafrického rodu Carcharodontosaurus s lebkou o délce až 175 cm to byli zejména další argentinští zástupci čeledi, rody Tyrannotitan a Mapusaurus.

Ještě větším teropodem a v současné době nepochybným rekordmanem však byl nejspíše severoafrický druh Spinosaurus aegyptiacus, jehož nejlepší fosilie (holotyp) byly bohužel zničeny spojeneckým bombardováním Mnichova za druhé světové války v roce 1944. Podle některých indicií měřila největší lebka přes 2 metry a celé zvíře pak dosahovalo délky 16–18 m. Hmotnost byla odhadnuta asi na 7–9 tun, v extrémním případě pak dokonce na 19 tun. Vyšší odhad však není pro dvounohého živočicha příliš věrohodný. Minimální prokázaná délka tohoto druhu je asi 15,2 m, celkově však měl stavbu těla poněkud štíhlejší než Giganotosaurus nebo například populární Tyrannosaurus rex. Ten o svůj dlouhodobý primát největšího známého teropoda sice přišel (největší dnes známý exemplář měří na délku 12,8 m a zaživa vážil kolem 6,5 tuny), stále je však „rekordmanem“ co se týče síly stisku čelistí. Pro srovnání opět uveďme, že největším suchozemským dravcem současných ekosystémů je medvěd lední (Ursus maritimus), který dosahuje délky 2,4–2,6 m (tedy jen tolik, co samotná lebka spinosaura) a průměrné hmotnosti kolem 400–800 kg.

———

Nejmenší dinosaurus 

Nejmenším dobře známým druhem dinosaura, nepočítáme-li ovšem dnešní ptáky, byl nejspíš čínský teropod Epidexipteryx hui. Tento drobný teropod z čeledi Scansoriopterygidae měřil na délku jen kolem 25 cm a vážil asi 164 gramů. Ještě menší však mohl být jiný čínský „rekordman“ Anchiornis huxleyi, popsaný v lednu roku 2009. Tento zástupce čeledi Troodontidae dosahoval v dospělosti délky jen asi 34 centimetrů a podle odhadů vážil zaživa pouze kolem 110 gramů. Oba zmíněné druhy vykazují fosilní známky pernatého pokryvu těla, v případě anchiosaura pak známe i jeho přibližnou barvu.

Pokud bychom brali v úvahu i dosud sporný nález druhu Epidendrosaurus ningchengensis, pak by se rekordní rozměry snížily na pouhých 15 cm délky a hmotnost by činila jen necelých 100 gramů. Podobně trpasličím druhem byl i blízce příbuzný Scansoriopteryx heilmanni s délkou kolem 18 cm (podle jiných údajů jen 12 cm) a výškou asi 7 cm. Jde však zřejmě o mláďata, nedosahující plné dospělé velikosti. Oba „trpasličí“ teropodi byli zřejmě arborikolní (žili stromovým způsobem života) a vykazují adaptace pro hmyzožravost. Pocházejí shodně z čínských uloženin, odkud byli popsáni v roce 2002. Dosud však není jisté, zda ve skutečnosti nejde o dva zástupce stejného druhu, jak předpokládají například paleontologové Kevin Padian a Alan Feduccia.

———

Nejrychleji běhající dinosaurus 

Dinosauři ze skupiny Ornithomimosauria (tzv. „pštrosí dinosauři“; například Gallimimus bullatus z Mongolska nebo Struthiomimus altus z USA) pravděpodobně dosahovali stejné rychlosti v běhu jako dnešní pštrosi dvouprstí, tedy až kolem 70 km/h. Zástupci některých dalších vývojových skupin dinosaurů (drobní ornitopodi a teropodi nebo nedospělí jedinci velkých teropodů) zřejmě vyvinuli na krátkou vzdálenost rychlost přes 50 km/h. Podle počítačových simulací dokázali také dromeosauridi (srpodrápí teropodní dinosauři) a snad i někteří velcí kachnozobí dinosauři překonat rychlost 40 km/h. Naopak nejpomalejší dinosauři byli zřejmě někteří obrnění tyreoforani a velcí sauropodi, kteří se běžně pohybovali rychlostí pouhých 4–6 km/h (rychlost lidské chůze). Pro srovnání lze uvést, že absolutní rychlostní rekord běžícího člověka má v současnosti hodnotu 44,7 km/h.

———

Tototlmimus packardensis z Mexika, nedávno popsaný „pštrosí dinosaurus“ (ornitomimid). Tito dlouhonozí běžci zřejmě dokázali vyvinout podobnou běžeckou rychlost jako jejich dnešní jmenovci, tedy možná až přes 70 km/h. Kredit: Levi Bernardo, Wikipedie

———

Nejinteligentnější dinosauři 

Mezi nejinteligentnější dinosaury nepochybně patřili menší teropodi troodontidi a dromeosauridi, neboli zástupci skupiny Deinonychosauria. „Genialita“ krvelačných velociraptorů v Jurském parku nebo tzv. dinosauroidů je samozřejmě pouhou fikcí, přesto někteří dinosauři po propočtech tzv. encefalizačního kvocientu (EQ) vykázali asi šesti- až čtrnáctinásobně větší mozek v poměru k velikosti těla, než má dnešní krokodýl odpovídajících rozměrů. Rekordní hodnota EQ činí 12,5–13,8 u nedospělého jedince druhu Bambiraptor feinbergi, žijícího na území dnešní Montany před 75 miliony let. Inteligence těchto dinosaurů je tak zhruba stejná jako u dnešních krkavcovitých ptáků a některých skupin savců nebo je i mírně překonává (což je značně pozitivní výsledek). Největší mozek z dospělých dinosaurů měl nejspíš teropod Troodon formosus, s hodnotou EQ až kolem 6,5.

———

Nejdelší lebka 

Pokud započítáme i kostěný „krční“ límec, pak nejdelší lebku mezi všemi suchozemskými zvířaty měl ceratopsidní dinosaurus Torosaurus latus. Nejdelší dochovaný exemplář lebky u tohoto druhu měří úctyhodných 2,77 m. Podobně dlouhou, ale ještě podstatně mohutnější lebku měl i další obří ceratopsid Eotriceratops xerinsularis, popsaný v roce 2007. Jeden exemplář lebky torosaura (dnes je tento rod někdy považován za plně dospělý exemplář triceratopse) z Montany údajně měřil dokonce 3,2 metru na délku.

Mezi teropody měl nejdelší lebku zřejmě obří Spinosaurus, její maximální délka se na základě fragmentárních nálezů odhaduje asi na 2,2–2,4 metru (nejvyšší zdokumentovaný údaj je 175 cm). Nejdelší ověřitelná délka lebky teropoda činí 195 cm, taková je hodnota u lebky argentinského rodu Giganotosaurus. V závěsu je pak další karcharodontosaurid Carcharodontosaurus iguidensis se 175 cm. Dosud nepojmenovaný megalosauridní teropod z Portugalska (možná rod Torvosaurus) by měl lebku v kompletním stavu dlouhou 158 cm. Populární Tyrannosaurus rex pak vládl lebkou dlouhou rovných 150 cm, byla však mohutnější než u většiny ostatních teropodů.

———

Nejdelší drápy a paže

Nejdelšími spáry na předních končetinách se pyšnil svrchnokřídový mongolský teropod, patřící do zvláštní skupiny terizinosauroidů, Therizinosaurus cheloniformis. Tento zvláštní, druhotně všežravý teropod dosahoval délky až 12 metrů a zhruba šestitunové hmotnosti. Nejdelší objevené fosilní drápy jedinců tohoto druhu měřily celých 91 cm, tento údaj však vypovídá pouze o délce samotného kostěného podkladu. I s keratinovým „násadcem“ by zaživa tyto drápy výrazně přesáhly metrovou délku. Celé paže velkých terizinosaurů pak byly dlouhé až 2,5 metru, podle paleontologa Gregoryho Paula dokonce ještě o metr více. Prokazatelně největší přední končetiny (nesloužící k chůzi) však měl zřejmě jiný mongolský svrchnokřídový teropod, obří ornitomimosaur druhu Deinocheirus mirificus. Stejně jako terizinosaurus žil asi před 70 miliony let a jeho fosilie objevili polští paleontologové v roce 1965. Délka paží deinocheira zřejmě mohla přesáhnout i 2,5 metru.

———

Největší stopy 

Je logické, že největší zachované otisky stop musí patřit gigantickým sauropodům. Údaje o 1,7 m dlouhých stopách v Austrálii a 1,5 metru dlouhých stopách v Číně nelze zatím dostatečně ověřit, jistější už je však hodnota 115 cm u severoafrického ichnotaxonu Breviparopus taghbaloutensis. V roce 2009 byly z lokality Plagne na východě Francie popsány obří kruhovité stopy jakéhosi neznámého svrchnojurského sauropoda, dosahující v průměru i přes 150 cm. Tak velké stopy odpovídají hmotnosti svého původce v řádu mnoha desítek tun.

Nejdelší dosud objevená stopa masožravého dinosaura byla pojmenována jako ichnotaxon Tyrannosauripus pilmorei a měří 86 cm na délku. V období pozdní křídy ji zanechal na jihu Spojených států velký teropod příbuzný rodu Tyrannosaurus (možná přímo zástupce tohoto rodu). V roce 2006 však byly z Nového Mexika popsány ještě delší stopy neznámého obřího teropoda, měřící až rovných 100 cm na délku. Až 90 cm dlouhé stopy jiného velkého dravého dinosaura byly nedávno objeveny také v Maroku. Zcela nový objev z Bolívie (červenec 2016) má údajně představovat stopu jakéhosi neznámého abelisaurida, její délka činí zhruba 120 cm.

———

Nejmenší stopy

Jakýmsi rájem fosilních stop dinosaurů je v poslední době Jižní Korea. V roce 2009 zde byly popsány dosud nejmenší známé otisky stop neptačích dinosaurů, meřící jen 1,27 cm a 1,51 cm na délku. Tyto drobné stopy, patřící zvířeti o velikosti pouhé vrány, je možné přisoudit malému (snad právě vylíhlému) mláděti nějakého neznámého teropodního dinosaura. Stopy pochází z období spodní křídy, mají stáří asi 125 až 110 milionů let. Předchozí rekord patřil dinosauřím stopám z ostrova Skye u pobřeží Skotska, objeveným v roce 2004. Ty byly dlouhé jen kolem 2 cm a vytvořil je malý teropod, možná příbuzný rodu Coelophysis. V říjnu roku 2010 byl také oznámen objev tří jen 16 milimetrů dlouhých stop teropodů ze slavného Morrisonského souvrství v Coloradu.

———

Největší vejce

I ti nejmohutnější dinosauři se líhli z vajec, která nemohla z fyzikálních a bio­logických důvodů přesáhnout určitou velikost. Přesto jsou některé jejich fosilní objevy rozměrově impozantní. Vejce evropského sauropoda hypselosaura měřilo na délku rovných 30 a na šířku asi 25,5 centimetru. Jeho objem činil kolem 3 litrů. Jejich původce však žádným ohromným gigantem nebyl, tento titanosauridní sauropod dosahoval délky „jen“ kolem 8–12 metrů (což odpovídá pouhé třetině délky argentinosaura). V polovině 90. let však byla údajně objevena ještě větší fosilní vejce v Číně. Při průměru kolem 20 centimetrů měla mít délku až 60 cm a zřejmě patřila obřímu oviraptorosaurovi, jako byl Gigantoraptor. Hmotnost těchto vajec se mohla pohybovat asi kolem 7 kilogramů a byly objeveny v jakýchsi hnízdních kruzích o průměru kolem 3 metrů.

Nejmenší známá dinosauří vejce naopak měřila jen asi 2,5 cm a jsou přisuzována malému svrchnotriasovému prosauropodovi druhu Mussaurus patagonicus. Tento býložravý dinosaurus žil asi před 215 miliony let a v dospělosti dosahoval délky kolem tří metrů.

———

Čelisti kachnozobého dinosaura edmontosaura byly osázeny bateriemi zubů, jejichž celkový počet mohl činit až 1600. Zuby pomáhaly těmto statným býložravcům v mechanickém zpracování rostlinné potravy. Kredit: Ballista, Wikipedie

———

Nejvyšší počet zubů

Někteří býložraví dinosauři byli vybaveni celými bateriemi zubů, kterými účinně rozmělňovali rostlinnou potravu. Zvláštním případem je středně velký severoafrický sauropod Nigersaurus taqueti, který měl v čelistech více než 50 řad celkového počtu 500–600 zubů. Ještě „zubatější“ však byli někteří kachnozobí dinosauři, kteří mohli být vybaveni čelistními bateriemi s 800–960 zuby. V některých případech však mohl celkový počet zubů v těchto čelistních bateriích přesáhnout i rovnou tisícovku. Například u velkých hadrosauridů, jako byl čínský Shantungosaurus nebo severoamerický Edmontosaurus, se mohl pohybovat dokonce až kolem 1600.

———

Nejdéle žijící dinosauři

Je samozřejmě velmi obtížné odhadovat délku života dávno vyhynulých tvorů. K dispozici máme vlastně jen nepřímé doklady a velmi obtížně studovatelnou strukturu kostí na jejich průřezu (kde se v některých případech zachovají sezónní přírůstkové vrstvy, připomínající vzdáleně letokruhy stromů). Malí dinosauři rychle rostli a zřejmě se vysokého věku nedožívali, jejich životní rozpětí činilo obvykle jen 3–15 let. Věk nejstaršího tyranosaura byl například odhadnut na pouhých 28 let, maximum se u tohoto rodu pohybovalo zřejmě kolem 35 let. Skutečnými „Metuzalémy“ však mohli být opět gigantičtí sauropodi. Stáří u těchto živočichů přímo záviselo na typu jejich metabolismu, který se zřejmě podstatně lišil od všech dnešních zvířat. V určitém případě by však délka života brachiosaura, diplodoka nebo puertasaura mohla přesáhnout i stovku let (jeden odhad pro brachiosaura měl hodnotu 118 let). Některé údaje o délce života v rozsahu dvou nebo dokonce tří staletí jsou však bezpochyby přehnané. Dosud nejvyšší histologickým rozborem fosilních kostí doložený věk dinosaura činí asi 47-53 let (jurský sauropod Bothriospondylus madagascariensis). Je možné, že se tito dinosauři dožívali podobného věku jako dnešní člověk. Některé novější studie však snižují předpokládanou dobu dosažení dospělosti u sauropodů na pouhých 15–20 let. Pravda tedy bude nejspíš někde uprostřed.

———

Nejdávnější dinosauři

První „praví“ dinosauři se vyvinuli ze svých archosaurních předků v období středního triasu, asi před 245–235 miliony let. Nejstarší dosud známé exempláře představují zřejmě fosilie madagaskarských prosauropodů, jejichž stáří mírně přesahuje 230 milionů let. Podobné stáří mají také některé rody dinosaurů z argentinského souvrství Ischigualasto, jehož stáří se pohybuje v rozpětí 232–225 milionů let. Také některé fosilní stopy z Argentiny nasvědčují, že dokonce již před 234 miliony let existovali v této oblasti první primitivní dinosauři. Některé nové objevy, které kladou vznik dinosaurů již do období spodního triasu (asi před 250–240 miliony let), nejsou zatím dostatečně ověřené. V roce 2010 však byly ze Svatokřížských hor v Polsku popsány 15 centimetrů dlouhé stopy, pojmenované jako Sphingopus. Ty by snad mohly patřit jakémusi vývojově značně primitivnímu dinosaurovi, podobnému např. rodu Herrerasaurus. Stáří stop činí úctyhodných 246 milionů let. Pokud se datace v budoucnu potvrdí, posune se vznik dinosauří vývojové linie o celých 15 milionů let zpět do minulosti.

———

Nejmladší dinosauři

Poslední neptačí dinosauři žili zcela jistě ještě na úplném konci křídy, před asi 66,04 miliony let (podle jiných autorů však také 65,0 nebo i 64,5 milionu let). Pozůstatky jednoho exempláře tyranosaura byly podle studie amerických paleontologů z roku 1986 objeveny v Montaně ve vrstvách ležících asi 1,3 metru nad iridiovou vrstvou, představující přelom druhohorní a třetihorní éry. Podle této interpretace by zmíněný dinosaurus žil ještě asi 40 000 let po dopadu meteoritu Chicxulub. V roce 2000 zase měly být pozůstatky kachnozobých dinosaurů objeveny i ve vrstvách nejstarších třetihor (či kenozoika), datovaných na 64,432 milionu let (oblast Ojo Alamo Sandstone v Novém Mexiku). S těmito závěry však většina paleontologů zásadně nesouhlasí, protože považují zmíněné zkameněliny za druhotně usazené v mladších geologických vrstvách. Aby se potvrdila případná přítomnost neptačích dinosaurů za hranicí K-T, bude třeba počkat na další objevy.

———